Dlouho před zápasem jsme se v rámci týmu dohadovali, kolik že to Zavarko dokáže udělat na naší kuželně. A musíme přiznat, že sedmistovku jsme nečekali...

 

Sám jsme očekával výkon mezi 660 - 680, s tím, že naše kuželna zkrátka není dost padavá na to, aby padla magická sedmistovka. A i průběh zápasu mé doměnce dodával na pravdivosti. Ostatní hráči Podbrezové, včetně Daniela Tepši, se na drahách hledali a někteří končili i hluboko pod hranicí šestiset kuželek. Vždyť do té doby, než šel hrát Vilmoš Zavarko byl nejvyšší výkon Daniela Tepši 613. Nakonec však vše bylo jinak.

 

Vilmoš od prvních hodů předváděl perfektní hru, a hned první dráha 175 ukázala, že by rekord opravdu mohl padnout. Čím dále hra postupovalo, tím bylo jasnější, že jsme svědky nebývalé události. V. Zavarko hrál hru, která o několik tříd převyšovala všechny ostatní výkony v zápase, ba v celé historii jihlavských drah. Kvalitu jeho hry můžeme doložit na tom, že v dorážce měl pouhých 5 hodovek, což je počet, který často ostatní hráči překonají s celkovým součtem 600.

Zároveň měl v dorážce nejdelší pole na tři hody - celkem 5x. Zbytek dorážky, která má hodnutu 276 tvoří dvouhodové devítky - celkem 19! Dalším dokladem může být série deseti hodů na dráze číslo jedna, kdy po pěti špatných hodech dokázal udělat na 10 hodů 88 sražených kuželek.

 

Summa summarum mohu říct, že mi Vilmoš svým výkonem otevřel oči a zavřel pusu, protože jsem tak skvělý výkon opravdu nečekal, ba ani nevěřil, že je na naší kuželně hratelný a už teď se těším na další měření sil a kuželkářskou školu v podání Vilmoše Zavarka.

 

 

Kompletní zápis hry V. Zavarka.